MUDr. Ilona DIVÁCKA, MBA
Vodopad.cz

Neurotické poruchy

agorafobie, sociální fobie, specifické fobie, panická porucha, obsedantně kompulzívní porucha

AGORAFOBIE

  • Porucha zahrnující strach z opuštění domu, vstupu do obchodů, shluku lidí a veřejných prostranství nebo z cestování ve veřejném dopravním prostředku bez doprovodu. Strach být sám na místech, odkud je obtížný únik do bezpečí.
  • Jedna z nejčastějších úzkostných poruch. Celoživotní výskyt onemocnění je 3-4% u žen a 1-2% u mužů. Začíná ve třetím decéniu, zřídka po 45. roce života.
  • Klinický obraz: Jedinec se vyhýbá problémovým situacím (stání ve frontě, na mostě, cestování autobusem apod.), přestože si uvědomuje, že jeho obavy jsou přehnané a nesmyslné, nebo situace zvládá za cenu stresu a úzkostí. Zátěžové situace jsou doprovázeny nepříjemnými tělesnými příznaky jako např. bušení srdce, pocení, chvění se, sucho v ústech, ztížené dýchání, tlak na hrudi, žaludeční nevolnost. Porucha v rozvinuté formě značně omezuje svého nositele a v extrémních případech mu znemožňuje vyjít z domova.
  • Prognóza: Průběh bývá chronický se spontánním zlepšováním a zhoršováním. Úspěšnost při adekvátní léčbě je vysoká - 60-90% vyléčených. Relapsy (znovuobjevení se příznaků poruchy) jsou po vysazení farmak časté, během 1 roku se znovu objeví příznaky u 40-60% takto léčených pacientů, po úspěšné psychoterapii jsou méně časté - u 10-15% pacientů.

Léčba:
Farmaka: antidepresiva (z tricyklických antidepresiv imipramin a klomipramin, u všech SSRI je účinnost velmi dobrá, z IMAO tranylcypromin, RIMA-moclobemid, z anxiolytik alprazolam).
Psychoterapie: tzv. kognitivně behaviorální terapie - velmi účinná s trvalým efektem.

SOCIÁLNÍ FOBIE

  • Porucha charakterizovaná strachem ze zkoumavých pohledů, který později vede ke strachu ze styku s jinými lidmi.
  • Celoživotní výskyt v populaci je 10-16%, vyskytuje se přibližně stejně často u mužů i u žen. Začátek je nejčastěji v období puberty.
  • Jedinci se sociální fobií mají nepřiměřený strach z běžných sociálních situací, jako např. mluvení na veřejnosti, telefonování, přijímání návštěv, představování, jídlo na veřejnosti apod. V obávané situaci dochází ke zrudnutí, třesu, strachu ze zvracení, nucení na močení nebo na stolici, a proto se postižení těmto situacím vyhýbají. Mívají potíže s nízkým sebevědomím a sebehodnocením. Sociální fobie se od běžné trémy liší tím, že výrazně narušuje výkonnost postiženého a jeho sociální adaptaci.
  • Prognóza: Mírná forma nebrání jedincům v normálním pracovním zařazení. Při těžších formách postižení často mění zaměstnání, aby se vyhnuli obávaným situacím. Porucha trvá obvykle celý život, ale s přibývajícím věkem se zmírňuje.

Léčba:
Psychoterapie: expozice (vystavování se) obávaným situacím.
Farmaka: beta-blokátory, případně kombinace s antidepresivy a anxiolytiky.

SPECIFICKÉ (IZOLOVANÉ) FOBIE

  • Strach z vysoce specializovaných situací, např. blízkost určitých zvířat (zoofobie), výšky (akrofobie), z ptáků (ornitofobie), z hadů (ofidiofobie), uzavřených prostor (klaustrofobie), z hromu (brontofobie), ze špíny (mysofobie), z ohně (pyrofobie), z hmyzu (entomofobie), strach, že si člověk počíná nemotorně (kakotechnofobie), strach ze smrti (thanatofobie) a dnes již trochu archaický strach z posvátných věcí (hierofobie), ze jmen (onomatofobie), z chůze (basifobie), z ostří (sichmofobie), z dotyku (haptofobie), z mostů (gefyrofobie), z koček (ailurofobie), z vlasů (trichofobie), z nekonečnosti (apeirofobie), z ulic (dromofobie), ze železnice (siderodromofobie), z vlastní osoby (autofobie), ze spánku (hypnofobie), z hloubky (hypsofobie), z myšlení (fronemofobie), z myšlenek (ideofobie), atd.
  • Nejčastější úzkostná porucha. Celoživotní výskyt v populaci je asi 10-20%, častěji u žen než u mužů. U postižených jedinců vede strach z určité situace nebo předmětu k vyhýbavému chování. Závažnost následného omezení záleží na tom, jak je jedinec schopen se vyhýbat situacím, které v něm vyvolávají strach.
  • Prognóza: Porucha začíná obvykle v dětství, v dospělosti může spontánně odeznít.
Léčba: Expozice (vystavení se) problematické situaci.

PANICKÁ PORUCHA

  • Hlavním rysem poruchy jsou opakující se záchvaty masivní úzkosti (panické ataky), které nejsou omezeny na žádnou určitou situaci a nelze je předvídat.
  • Celoživotní výskyt v populaci je 1,5-3,5%. Asi třetina pacientů trpí současně agorafobií (viz výše).
  • Klinický obraz: Příznaky jsou individuální, ale společný u všech je náhlý začátek. Potíže jako bušení srdce, tlak na hrudi, závratě, pocity neskutečna, dosahují maxima během několika minut. Často se současně objevuje strach ze zešílení, ze smrti, ze ztráty sebeovládání. Postižení jedinci se obávají nástupu další panické ataky. Časté a nepředvídatelné záchvaty paniky vyvolávají v postižených strach ze samoty (pomoc při obtížích nebude poskytnuta včas) nebo návštěvy veřejných míst (spousta lidí uvidí, jak jim není dobře).
  • Prognóza: Začátek onemocnění je kolem 20. roku věku. Průběh je individuální. Mezi jednotlivým panickými atakami mohou být přestávky v délce několika dnů, ale i několika let.

Léčba: Farmaka: antidepresiva (RIMA, SSRI) a z anxiolytik alprazolam.

OBSEDANTNĚ KOMPULZÍVNÍ PORUCHA

  • Typickým rysem poruchy je výskyt tzv. obsedantních myšlenek (nápady, představy, impulsy, které se opakovaně vtírají do mysli ve stereotypní podobě) nebo kompulzivních činů (opakované, stereotypní chování, které není příjemné).
  • Celoživotní výskyt v populaci je asi 2,5%. Stejně častá porucha u mužů jako u žen.
  • Klinický obraz: Obsedantní myšlenky se opakovaně vtírají do mysli postiženého. Často bývají násilného nebo obscénního rázu, nebo jsou postiženým prostě jen vnímány jako nesmyslné, a proto vyvolávají tíseň. Postižený jedinec se je snaží bezúspěšně potlačit, uznává je však jako svoje vlastní. Nutkavé akty nebo rituály (např. rituál mytí rukou) jsou stereotypní úkony, které se opakují. Opět jsou spojeny s nepříjemnými pocity, protože nevedou k realizaci užitečných cílů. Pro postiženého často znamenají prevenci nějaké události, která by se mohla způsobit škodu. Nutkavé rituální akty mohou denně zabírat několik hodin a jsou sdruženy s výraznou nerozhodností a pomalostí.
  • Prognóza: Začíná dříve u mužů (mezi 6 a 15 lety), než u žen (mezi 20 a 29 lety). Začátek je obvykle postupný, průběh často chronický a ve zvláště závažných případech vedoucí k plné invaliditě.

Léčba:
Psychoterapie - tzv. kognitivně behaviorální terapie může snížit příznaky o 60-80%.
Farmaka: antidepresiva (SSRI, klomipramin, RIMA).
Elektrošoková terapie.
Stereotaktické neurochirurgické výkony u nejtěžších případů.

20.7.2012

Adresa ordinace

Sudkova 686/2a
109 00 Praha 10
Horní Měcholupy

zobrazit na mapě

 

Kontakt

Telefon na objednání: +420 274 772 732

Fax: +420 274 770 235

info@vodopad.cz

Ordinační doba

Pondělí 07.00 - 15.00
Úterý 07.00 - 12.00
Středa 07.00 - 11.00
Čtvrtek 07.00 - 17.00
Pátek 06.00 - 09.00

Zajímavé odkazy